20 let—to je doba, kterou já i Kačka závodíme. Já na kole, ona převážně triatlon. Některé roky s lepšími výsledky, jiné s horšími. Pro mne cyklistika byla leta sport č. 1. No jo, ale to sem neměl jezdit na podzim roku 2018 na Hawaii, kde jsem viděl, že se dá dělat i něco víc, kombinovat 3 sporty v rámci jednoho závodu… plavání, MTB a běh.
Koncem ledna přichází mail od Michala Pilouška, že se jdeme vrhnout do další akce Xterra travel a je jasný, že už se z toho nevykroutím. Je pondělí 25. března a já čekám další účastníky naší akce. Tentokráte je to Xterra Taiwan, pro Evropany otvírák sezony, pro místní Pacifické mistroství. Naše 9tičlenná skupina se ráno schází se na pražském letišti, odkud přes Doha do Hongkongu a dál na jižní část Taiwanu do Koashingu.
Jak je mou milou povinností a nově i prací, je třeba celou výpravu odbavit. Ale ouha… 8 pasů v pořádku, jeden nikoliv...je to můj pas, letos mi končí platnost. Na Taiwan musí být minimální platnost, ale počítám cca 6 měsíců, a že to bude v pořádku… Ale pak to přijde. Ta věta, kterou fakt slyšet na letišti nechcete: „Je nám líto, ale Váš pas není platný více jak 6 měsíců, bohužel nemůžete být odbaven a tudíž neletíte,“. Pár slov, který umí pěkně zkazit celou akci...... Shit, nedá se svítit. Je třeba rychle hledat řešení.
Pas se dá zvládnout do 24 hod, s tučným expressním příplatkem, ale dá. Letenka je měnitelná, takže rychle na to. Loučím se se skupinou, předávám poslední pokyny a mažu zpět do centra. Hrnu si to rovnou na úřad, kde podávám žádost. Platím a odcházím s pocitem, že to snad zítra bude včas hotový. Chci a musím jet, takže není jiná volba a posouvám odlet o den. Tj. pondělí, dne plný nervů a nadávek sama sobě.
Úterý, den poté, dopoledne ještě využiji k práci, dodělám poslední maily, stihnu si skočit do bazénu a odplavat pár délek a po rychlém obědě mířím znova na úřad. Trochu nervů v dopravní zácpě, ale po půl druhé mám ještě horký pas v ruce a valím to na letiště. Na checkinu už se na mě smějí a ptají se jak to dopadlo. Odbavení probíhá tentokrát v pohodě a já konečně s lehčím pocitem držím v ruce nejen svůj nový pas, ale i tři boarding passy na druhou stranu planety. Uff.. hotovo
Sedím v letadle, mířím na závod, který sem nikdy nejel.. budu plavat v něčem, co sem nikdy neměl na sobě a čemu se říká neoprén, pojedu na kole, které není moje, jen půjčené, neb moje kolo je stále ve výrobě a v budu závodit v prostředí které neznám… ale o tom to je, o poznání nových míst, o nových zkušenostech… prostě držet se našeho firemního motta: „dostaneme tě kamkoliv, zbytek už je na tobě". Teda v tomhle případě na mně.
Let´s go…
Ota.